antiSpholco - stránky Kosteleckého Spolča :: Osvětim - Krakow tour, 20. - 21.7.2006

Recenze

Konečně jsme se vydali na dlouho plánovanou expedici do Polska. Program je nejasný – víme pouze, že chceme do Osvětimi a do Krakova. Snad ještě cestou učiníme nějaké poznatky…

Představuju si, že ve čtvrtek tak o půl šesté ráno Wrata a Veronika u Ansorgů skládají svoje věci do auta – do modrého fiatu. Pak se jede ke Kátě Kafkovic a ještě do neprobádané Olešnice nabrat dědu Kábrtovic a pak hlavně následuje zastávka ve Lhotě (teda v Kostelci!), kde jsem se přidal ještě taky já. A už vyrážíme směr Náchod, Běloves, Kudowa, Klodzko, Gliwice…

Cesta probíhala v pohodě, bylo teploučko a hlavně jsme se nemohli ztratit, protože navigaci jsem měl na starost já. K dispozici jsem měl sice jen Wratovu mapu Polska z roku raz dva v měřítku 1:750 000, ale s tím jsem se hravě vypořádal. Wrata se zašíval za volantem a zeptal-li se mě, kde jsme, většinou jsem mu jasně sdělil, že jen v nějaké díře, která není na mapě. Cestu nám zpestřilo několik silničních uzávěrek a stojících kolon aut. Tu první před Klodzkem jsme bravurně objeli po vedlejší cestě a v dalších několika před Osvětimí jsme v klidu počkali téměř hodinku na zelenou na semaforu.

Kolem poledne jsme dorazili do Osvětimi. Byl čas oběda, takže jsme pojedli a šli na prohlídku. Vstup do areálu je zdarma, my jsme si ale objednali průvodce, což každému vřele doporučuji. Někteří průvodci mluví i česky. K jednomu takovému jsme se nakonec přidali… Za branou tábora Auschwitz I s nápisem „Arbeit macht frei“ na nás čekal opravdu silný zážitek. Všichni víme, co byly koncentrační tábory, ale takhle v reálu to zapůsobí asi i na ty nejotrlejší. Shodli jsme se, že největší síla byl asi blok 11 – tzv. bunkr smrti. Je stále ponechán tak, jak vypadal před šedesáti lety. Je zde i cela, kde byl umučen sv. Maxmilián Kolbe. Součástí prohlídky byla i návštěva asi tři kilometry vzdáleného tábora Auschwitz II – Birkenau. Birkenau (Březinka nebo také Treblinka) byl vyhlazovací tábor, který mohl pojmout až 100 000 lidí. Ze strážní věže nad tzv. branou smrti jsme přehlídli celý areál: kolejiště, kam se přiváželi vězni, moře komínů po shořelých barácích a několik obnovených ubikací pro vězně. Od brány jsme ušli ještě asi kilometr na druhý konec tábora, kde jsou rozvaliny plynových komor. Ještě dnes jsou vedle nich znatelná jezírka, kde končil denně popel cca 10 000 lidí. Místo to je vskutku pietní a když jsme opouštěli tábor ohrazený ostnatým drátem, učinili jsme poznatek, jaké máme vlastně štěstí…

Po kratší poradě u jídla v trávě jsme se vydali směr Krakov. Tam jsme dorazili navečer. Po nějakých drobnějších peripetiích, které nebyly způsobeny chybou v navigaci, ale jinými okolnostmi, jsme dorazil ke kostelu v Krakově-Lagiewnikách, kde je bazilika Božího milosrdenství. Byla už zavřená, tak jsme navštívili akorát starý kostel. Pak pokračujeme opět autem hlouběji do centra. Jeli jsme tak nějak rovnou za nosem a až když to dál nešlo, zaparkovali jsme. Vyrazili jsme na večerní Krakov. V parku jsme shlédli výstavu fotografií ze života Jana Pavla a protože jsme z toho vyhládli a také jsme byli dost žízniví, rozhodli jsme se navštívit pohostinství. Sedli jsme si na zahrádku restaurace Afrika s houpacíma lavičkama u stolků. Pohoupali jsme se, osvěžili a učinili poznatek, že v Africe mají servírky růžová trička. Takto obohaceni jsme šli směrem k nábřeží Wisly. Protože jsme byli celí zalepení, chtěli jsme se umýt. Vojta ale neprozřetelně posvítil do vody baterkou a přešla nás chuť. Nakonec ale zvítězila malá špína nad velkou špínou a já a Vojta jsme si statečně umyli nohy. (Verča si umyla jen jednu a Wrata a Káťa si pak do spacáku vzali ponožky.) Auto jsme nakonec našli překvapivě rychle. Parkovali jsme u takové nějaké krakovské Letné a to nás zlákalo k tomu, že jsme uprostřed té louky přespali. Zima nebyla, místa bylo dost, prostě pohoda. Ráno jsme se probudili a měli jsme radost, že nás nikdo neukradl ani nevyhodil. Uvařili jsme si kávu na liháčku, vypili ji z plecháčku, sbalili spacáky a mazali jsme na prohlídku historického Krakova. Nejdřív jsme prochodili Wawel s dómem a pak jsme zamířili na historické náměstí – tzv. Rynek. Cestou jsme potkali malou fontánku, což jsme využili k opožděné ranní hygieně. No, zuby jsme si v ní opravdu nečistili, ale někdo (wrata) si v ní umyl i nohy! Tak kolem jedné jsme vyjížděli opět směr Krakov-Lagiewniki, kde jsme se chtěli mrknou ještě do té baziliky, co byla večer zavřená. I na věž jsme pak vylezli.

Dohodli jsme se, že se cestou zpátky stavíme ještě ve Wadowicích, a taky jsme tak učinili. Protože jsme byli celí zalepení, plánovali jsme ještě zastávku u Otmuchovských jezer, abychom se rozlepili. Nakonec ale byla voda tak zelená, že jsme se báli, abychom se nezalepili ještě víc, a tak jsme to pořešili tak, že jsme na pláži udělali pořádný piknik. Zatímco jsme dojídali zásoby, dorazila na pláž i dvě hasičská auta plná hasičů a hasiček. Učinili jsme poznatek, že hasiči jsou všude stejní.

A tak se vracíme plni poznatků bez větších peripetií zpět do Kostelce.

subjektivně zhodnotil maara

zaujatě fotil povětšinou wrata

Složení exkurze: Veronika, Vráťa, Maara, Vojta, Káťa

Další poznatek: Češi jsou možná "nýmandi", ale Poláci jsou prostě poláci. Osobně bych rád například zmínil pro řidiče naprosto matoucí (pro navigátora úplně nepochipitelné) dopravní značení, způsob oprav silnic nebo počasí ;-). Jak říkám, Poláci jsou prostě strašný poláci.

Komentáře byly z důvodu spamu uzavřeny.