antiSpholco - stránky Kosteleckého Spolča :: Zlatý fond textů

Paprsek slunce pro duši (výtah z knížky)

…“Konečně bratři, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. A nikdy přitom nezapomeňte na to, co je podstatné!"
(Svatý Pavel v listě Filipským 4,8)

Jestliže na tom spíš, ustel to.
Jestliže si to oblékáš, pověs to.
Jestliže jsi na tom jedl, odnes to do dřezu.
Jestliže po tom chodíš, vyklepej to.
Jestliže to otevíráš, zavírej to.
Jestliže to vyprázdníš, naplň to.
Jestliže to zvoní, odpověz.
Jestliže to mňouká, nakrm to.
Jestliže to pláče, měj to rád.

Pane, nauč mě,
Že tě potřebuji stejně,
Jako ty potřebuješ mě.
Kdybych tě neměl,
Koho bych prosil?
Kdybys ty neměl mě,
Kdo by tě prosil?

Jsme staré, zaprášené a odřené nástroje. Ale dokážeme překrásně hrát. Stačí, aby nás vzal do ruky Mistr.
„Tady jsem, můj Bože. Hledáš mě? Co chceš? Nemám ti co dát. Od našeho posledního setkání jsem si pro tebe nic nepřichystal.
Nic, ani jeden dobrý skutek. Byl jsem příliš unavený.
Nic, ani jedno dobré slovo. Bylo mi příliš smutno.
Mám jen znechucení životem, nudu, neplodnost.
- Dej mi je!
Netrpělivost, když každý večer vidím, že celý den proběhl zbytečně; touhu odpočívat, nemít povinnosti ani úkoly, lhostejnost k dobru, které bych mohl vykonat, a únavu z tebe, můj Bože!
- Dej mi je!
Netečnost mé duše, výčitky za apatii a apatii, silnější než ty výčitky.
Potřebu být šťastný, cit drásající nitro, bolest nad tím, že jsem takový, jaký jsem a není úniku.
- Dej mi je!
Rozrušení, strach, pochybnosti.
Pane, vždyť jen sbíráš harampádí a odpadky! Co s nimi chceš dělat?
- Boží království!

Co svět nejvíc potřebuje:
Trochu více laskavosti a trochu méně chtivosti
Trochu více dávat a trochu méně vyžadovat.
Trochu více úsměvů a trochu méně úšklebků.
Trochu méně kopanců tomu, kdo leží na zemi.
Trochu více „nás“ a trochu méně „já“.
Trochu více smíchu a trochu méně pláče.
Trochu více květin na cestě života.
A trochu méně květin na hrobech.

…“Pověz mi, v čem je tajemství tvé odvahy:“
„V pokoře. To mě naučil Mistr.“
Ten muž chvíli mlčel. Potom se zeptal:
„A k čemu je ti pokora:“
„Abych dokázal říct jako první: mám tě rád.“

autor/zdroj: Paprsek slunce pro duši zadal: wrata :: 23.3.2004 22:57

K příspěvku neexistují žádné komentáře.